Nedávno někdo pravil, že se nám v kanceláři vytvořila jakási subkultura. Subkultura Pojďte pane, budeme si hrát. Ale já jsem přesvědčený, že to je jen pomluva. Ale teď se už pojďme mrknout, jak jsme kolaudovali novou kancelář.
Jednou, kousek za Kolínem, dívali se softwaroví vývojáři, kam by se mohli přestěhovat, když se jim stala taková zvláštní věc.
Na trase Kolín - Dymokury - Kopidlno narazili na kancelář tak pěknou, že si řekli: "Joo, pane, tady si budeme hrát".
A tak nakoupili maki, uramaki, nigiri, kofolu, ovolu, pivo, limo, nápoje šumivé, perlivé, s bublinkami i bez... zkrátka vyváděli, jako lidi když jedou v neděli ven. Ale udělat takovou sushi párty, to není jen tak. Víte vy vůbec, jak udělat sushi party a ne jen nějakou šlichtu, brr, pro čuňata?
Nějak takhle:
No a pak se hrály hry.
"Enyky benyky na holý pupíky, aspoň dvacet." zvolal kdosi a první se ke kormidlu dostal Kuba s Michaelem.
Marek se holedbal, že prý "100, 200, 300, 5, 1000." "Tisíííííc. Pche."
"Víte vy, pane, jak se dělá vtipná kaše? To chce topit a topit a topit."
"To neplatí, to neplatí, já jsem uklouz." křičel Marek, když začal prohrávat.
A pak jsme se jen dívali, jak že to je s tou subkulturou doopravdy.
Dobrou noc, děti.